O čem se nedá mluvit, o tom se… má zkusit psát. br br Proč nás vzrušuje porušení zákazu? Jak zažíváme své tělo? A kde leží hranice maskulinity? Reportážní eseje Vratislava Maňáka zkoumají mužskou homosexualitu v současné střední Evropě, vracejí se k jejím sexuálním kořenům a ukazují, že témata obvykle spojená se životem gayů mohou rezonovat i většinovou zkušeností. Kniha však překračuje hranice i v tom, že kombinuje osobní zkušenost s filozofickými úvahami a literárním talentem. Možná se o tom špatně mluví, ale o to lépe se o tom píše. „Hledám jazyk pro něco, o čem se nemá mluvit z morálních důvodů, které přikazuje svět norem, jejž jsem si sám nevybral. Zkouším překročit to cudné ticho, které kolem vystavěla moc, aby za něj mohla stejnopohlavní prožitky zapudit,“ říká autor.
Když Genevieve Grimmové zemře matka, zůstane jí řada otázek, na něž nikdo nedokáže odpovědět – dokud neobdrží pozvánku do Encantry, prokleté vily v Itálii, zamrzlé v čase. Hříšně pohledný ale nepřátelský Rowin Silver se ji sice pokusí zahnat, ovšem Genevieve si dovnitř najde vlastní cestu… a brzy si uvědomí, jaká to byla chyba. Encantra je totiž zvráceným sídlem, v němž je Rowin se šesti svými sourozenci polapený ve smrtící hře, kterou musejí hrát pro potěšení krutého ďábla a jeho diváků. Přežít může jen jediný obyvatel domu a Genevieve nyní musí vyhrát, jinak zemře. br br Rowin ji varuje, že její jedinou šancí je zúčastnit se jako jeho manželka… takže musejí publikum přesvědčit, že jsou do sebe bláznivě zamilovaní. Genevieve je ochotná udělat cokoli, aby vyvázla živá, ale taky ví, že nemůže Rowinovi věřit a že ta spalující touha mezi nimi je falešná. br br Byl to přece sám Rowin, kdo ji naučil hlavní pravidlo Encantry… Nikdy, absolutně nikdy nevěř svému srdci.