Rekonstrukce

Přežít ještě neznamenážít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců asedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá vtichém domě své zapšklé tety ajejí život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila zvraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra anásledně isama sebe. Doté doby přitom vedli průměrný život, vněmž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis narozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky sdítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá sdesetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se vdospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? Aproč ji nevzala ssebou… Vpořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je opřitažlivosti prázdných míst, opodmanivosti pádu dotemnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu- ačlověk se znenadání kýve nad propastí.