Reálie a čeština jako cílový jazyk

Reálie patří k tématům, která se (nejen) v souvislosti s výukou jazyků diskutují dlouhodobě. Také z hlediska češtiny jako cílového jazyka se naskýtá mnoho otázek: Jak tento pojem optimálně uchopit pro výuku? Jak reálie strukturovat? Lze se opřít o popisy sociokulturních kompetencí ze Společného evropského referenčního rámce pro výuku jazyků? Má smysl hovořit o kánonu témat spojených s Českou republikou a její kulturou? Co by do takového kánonu mělo patřit? Jakou roli hrají reálie při zkoušení a testování? Jak s reáliemi naložit při koncipování učebních materiálů? Od jaké úrovně jazyka je vhodné s reáliemi ve výuce pracovat – a s kterými? Jaké jsou vhodné výukové cíle, úlohy a cvičení? V knize Reálie a čeština jako cílový jazyk se těmto otázkám věnuje dvanáct autorů, kteří se reáliemi a jejich reflexí zabývají v různých kontextech: výuka učebnice testování jazykověda kulturní věda S ohledem na různé cílové skupiny (čeština jako jazyk cizí, druhý i zděděný) i země (Česko, Německo, Rakousko, Slovinsko, USA).Publikace nabízí podněty nejen k další odborné diskusi, ale také – při zohlednění konkrétního výukového kontextu – k praktické výuce a tvorbě učebních materiálů pro češtinu jako cílový jazyk obecně.Vychází za podpory Centra českých studií Bohemicum Universität Regensburg.