Současný svět je někdy docela komplikované místo, ve kterém se ne vždy snadno orientujeme. Kvantový fyzik a úspěšný popularizátor vědy Jim Al-Khalili nabízí ve své nové knize osm úvah na téma, jak může být pro každého člověka přínosné osvojit si (alespoň trochu) vědeckou metodu poznávání světa. Způsob myšlení, který vědci zdokonalovali po staletí, přinesl lidstvu nezpochybnitelné úspěchy - stačí se podívat na naše moderní technologie, úspěchy lékařské vědy a další výsledky vědecké práce. Základní principy, jimiž se řídí vědecké uvažování, mají univerzální platnost a opřít se o ně může úplně každý, kdo chce být objektivní a neztratit se v nástrahách života v 21. století. Zkusme se tedy zamyslet nad tím, co vlastně znamená pravda, proč je důležité pochybovat, jaké jsou výhody a nevýhody zjednodušování, proč máme v oblibě konspirační teorie, jak funguje lidský mozek, co dělat s vlastními předsudky, proč opírat svá tvrzení o důkazy Každý z nás se může naučit přemýšlet jako vědec! : :
„Jim Al-Khalili přesvědčivě předkládá veškeré důvody, proč máme oslavovat vědu. V dnešní problematické post-pravdivé éře potřebujeme důvěryhodné průvodce, jakým je tato krásná drobná kniha."  :- Sabine Hossenfelderová, fyzička a autorka knihy Lost in Math (Ztraceni v matematice)
JIM AL-KHALILI je profesorem fyziky na Surreyské univerzitě ve Velké Británii, jedním z nejznámějších britských popularizátorů vědy a autorem či spoluautorem mnoha knih. Je členem britské Královské společnosti a žije v Southsea v Anglii.
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.