V současnosti přišlo do módy poutnictví. Zdá se, že mnozí lidé touží po dlouhodobějším putování. Jak si ale tuto touhu vyložit? Po čem ve skutečnosti touží ti, kdo si berou na pár dní volno, aby mohli být v přírodě? Je to jednak touha vystoupit z běžného života. Vyskočit z každodenního kolotoče a na chvilku se věnovat něčemu zcela odlišnému, jen tak si jít a nemuset odvádět výkon. Dalším důvodem oné touhy je návrat k prostému životu. Na túru si nemůžeme zabalit do batohu mnoho věcí. Musíme se vědomě omezit, aby zavazadlo nebylo příliš těžké. A pojednou nám dojde, jak málo toho k životu potřebujeme. Toužíme také zakusit přírodu. Putujeme jí a vnímáme její kouzlo. Za chůze se kocháme krásou krajiny. Ale také zakoušíme vedro, když slunce pálí, jindy zase prudký liják a silný vítr, které nám putování stěžují. Přibližujeme se přírodě a uvědomujeme si, že jsme její součástí. Příroda neposuzuje, dovoluje nám být, jací jsme. Na poutnické cestě se setkáváme se sebou samými. Směřujeme k osvobození od každodenních starostí a problémů. A navíc jsme v té době "offline", jsme nedostupní, zato jsme plně přítomni v daném okamžiku. Jak tak jdeme, uvědomujeme si sebe samé, setkáváme se se sebou, přicházíme k sobě.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.