Psí táta

Být psím tátou jsem nikdy neplánoval, ale osud to viděl jinak. Jsem herec, kterej chtěl svoji práci už tisíckrát pověsit na hřebík, protože v tomhle prostředí moc chodit neumím a z určitých lidí a praktik je mi fakt špatně. Nadával jsem na osud, než jsem poznal svoji psí smečku, která mi nedá vydechnout, je všude kolem mě a má mě vycvičenýho. Adoptoval jsem pejsky, které nikdo nechtěl a já s nimi našel štěstí. Miluju je a nedám na ně dopustit. Jsem sice postrach sousedů a veterinářů, noční můra dopravců a pošťáků, ale tak to prostě je. Svoji hereckou práci mám také moc rád, ale často mi dává na frak víc, než ta naše osmičlenná psí rodina. Bláznivá, náročná, ale přesto naprosto oddaná a bezelstná zvířecí parta. Je to život plný emocí, které bych přál všem zažít. Budu moc rád, když Vám naše příběhy vykouzlí úsměv na tváři a možná i slzu v oku.