Přítelkyně

Sbírka Přítelkyně, obsahující šedesát básní, vznikala v letech 2002–2007 a její jádro bylo v únoru 2005 otištěno v časopise Tvar (devět básní pak bylo publikováno i na www.almanachwagon.cz). Sbírka tvoří tvarově i tematicky semknutý celek se snahou být generační zpovědí současné ženy „tady a teď“ – ovšem se snahou po překročení hranic konkrétních osudů, načrtnutých v každodenních i tragicky mezních momentech. Jednotlivé básně – monology i dialogy, útržků hovorů, osobní zpovědi, někde silně prozaizované, jinde naopak lyrizované – se navzájem doplňují tak, aby vytvořily ucelené „pásmo“, v němž se první osoba pravidelně střídá se třetí a které je nakonec jakousi polyfonií individuálních osudů. Ta se pak ve vyšší rovině jeví jako různě nuancovaný, variovaný osud jediný, společný; za vším tím tolik současným a konkrétním se otevírá nadčasový průhled k tragičnosti a bezvýchodnosti lidského života (nikoli tedy jen tzv. ženského údělu, o nějž tady v konečné rovině vlastně vůbec nejde).