Příliš hlučná prázdnota

Jak moc je důležité to, cotext neříká? Ajak one(do)řečeném přemýšlí literární teorie? Vkaždém vyprávění se vevětší čimenší míře objevuje to, coliterární teorie tradičně označuje místy nedourčenosti, prázdnými místy nebo mezerami. Čtenář naně reaguje různě: domýšlí nevyřčené, formuluje hypotézy, zapojuje své literární ikulturní znalosti, reaguje ale také emocionálně atělesně. Nadto může být vystaven zkušenosti prázdna, nejistoty, nevědění. Kniha reflektuje tyto problémy napozadí dějin teorie literatury, odklasických konceptů přechází kaktuálním výzkumům kognitivní vědy druhé generace, věnuje se však ikonceptům, které vyplňování mezer dávají dosouvislosti setikou. Vzávěrečné kapitole nahlíží autor namezery ještě zjiného úhlu: prožitek nevědění představuje jako zkušenost otřesu samozřejmostí smyslu čijako vstup napůdu patočkovské vykloněnosti donoci, prostřednictvím níž se svět může čtenáři připomenout jako místo, kde se děje dar zjevování.