Ondřej Kašpar potkává černého hřebce - divoké a hrdé zvíře. Společně se vydávají na Velkou cestu. Putují krajinou poznamenanou dávnými vinami a stíny okupace. Hledají nový začátek. Je léto roku 1968. Černý hřebec je balada o mužské samotě, o hledání kořenů a o tichém vzdoru proti světu, který ztratil cit. "Některé duše nelze zkrotit, jen pochopit." O trápení člověka i zvířete stále víme málo. Nikdo v okolí Staré Baně tomuto hřebci nerozuměl. Ani Fery Krůs - bývalý žokej, který kdysi jezdil s Cirkusem Kludský a všichni ho měli za nejlepšího koňského handlíře široko daleko. Dokázal prodat starou zdechlinu za zdatnou kobylu - ale ani tenhle chlapík s Perym Rayem nic nepořídil. Nechtěl pod sedlo. A do tahu nebyl už vůbec. Zkrátka tady se nedal zpeněžit. Stále Ferymu zůstával na krku. "Má to pomotané v palici, dám vám ho levně," řekl Fery Ondrovi, když se s dědou Kováčem před hřebcem zastavili. "Poslední kupec ho hned chtěl lifrovat na jatka, chápeš? Takovýho koně. Tak jsem ho vzal zase zpátky do stáje. Dostal ještě jednu šanci… S každým zvířetem se přeci člověk musí domluvit. Ale tohle je fakt černej prevít. Zkoušel jsem na něj snad všechny fígle - šátek s pachem klisny, povely v maďarštině i v němčině, pohlazení po nose, cukr. Nic nepomohlo. Tohle není jen kůň z obyčejnýho hřebčína. Tenhle má v sobě něco, co už se dávno nevidí." Okamžik se dívali jeden na druhého. Hřebec, jak se zdálo, vycítil, že se o něm mluví - zastříhal ušima a zaržál.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.