Této knize daly základ přednášky, konané na Technické Univerzitě
v Ostravě od roku 1995 pro magisterské studenty a doktorandy
chemického inženýrství. Vedle toho si tento předmět vybírají také
postgraduální studenti materiálového inženýrství, environmentálního
inženýrství, bezpečnostního inženýrství nebo nanotechnologie.
Kniha je proto rozdělena do tří částí:
V první části "PODSTATA PŘENOSOVÝCH JEVŮ" se zaměřujeme jen na
geometricky jednoduché situace, v nichž se přenosy uplatňují.
Rozvádí běžnější problémy, se kterými se setkávají fyzikální
chemici a materiáloví inženýři a technologové (metalurgové,
plastikáři, keramici, potravináři apod.). Tato část je do značné
míry jen kvalitativní, ale definuje základní pojmy oboru, které se
používají poté v situacích složitějších.
Druhá část "BILANCE PŘENOSOVÝCH DĚJŮ" je již určena praktickým
hydrodynamikům, tepelným technikům, a obecně chemickým inženýrům,
kteří potřebují pochopit procesy za složitějších podmínek a pro
takový účel procesy a zařízení navrhovat. Řešení těchto úkolů již
obvykle vyžaduje složitější matematický aparát. Proto je naší
základní prioritou to, aby si čtenář zvykal konkrétní úlohu
formulovat natolik, aby samotné řešení mohl následně provést s
pomocí výpočetní techniky specialista, který již toho o samotné
povaze problému nemusí příliš znát. Úplné řešení obvykle vede k
popisu polí (rychlostí, teplot, koncentrací apod.) avšak inženýr z
toho potřebuje získat zpravidla jen jednoduché výsledky (např. jen
některé hodnoty lokální nebo vhodně zprůměrněné). Cílovým
požadavkem je tedy taktéž příslušné otázky specifikovat a vhodným
způsobem výsledky interpretovat.
Třetí část "MATEMATICKÉ METODY ŘEŠENÍ PŘENOSŮ" stručně osvětluje
používané matematické prostředky: vektorový a tenzorový počet a
některé přístupy k řešení parciálních a obyčejných diferenciálních
rovnic, které nepatří k běžné, a prakticky rozsáhleji trénované,
výbavě vysokoškolských studentů přírodovědných a technických
oborů.
Naší snahou nebylo vytvořit ani encyklopedické dílo, ale ani zůstat
u jednoduchého manuálu pro řešení několika standardních úloh. Cílem
je demonstrovat, jak byly potřebné pojmy a metody oboru vytvářeny a
ukázat, k čemu jsou využitelné. Student by měl nabýt kompetenci
porozumět původním pracím o přenosu hybnosti, tepla a hmoty, a
orientovat se v četných monografiích, systematicky zpracovávajících
problematiku do různé hloubky a rozsahu i s různým zaměřením
aplikací.
Za cenu určité nesystematičnosti se snažíme nezahltit čtenáře
přemírou zdánlivě samoúčelných formalizmů. Již od počátku je proto
text prokládám poznámkami, odkazujícími na praktické problémy, kde
se probírané teoretické jevy uplatňují.
DVACKADOBRA