Monografie je detailní sondou do problematiky právního života institutu rodinného fideikomisu šlechty na příkladu jediného svěřenství rodiny Schliků na panstvích Kopidlno a Staré Hrady. V časovém rozmezí více než 300 let se snaží představit proměny zřízení, které bylo vůlí zůstavitele plánováno jako neměnné a trvající na věčné časy, přestože se od počátku měnilo a nakonec zaniklo. Předmětem zájmu jsou zejména zásadní momenty, jakými je založení institutu, přechody držby na nové nástupce spojené často se soudními spory a v neposlední řadě jeho pozoruhodný zánik a velmi krátké - o to však pozoruhodnější - "skorovzkříšení", ke kterému došlo v roce 1926, dva roky po zrušení fideikomisů v Československu. Právě zamýšlená perpetuita fideikomisů způsobuje, že nároky vyplývající z těchto vyhaslých či zrušených institutů, se mohou čas od času objevit i v současných soudních řízeních, což je koneckonců i případ schlikovského rodinného fideikomisu. Hlubší zpracování korpusu dalších šlechtických fideikomisů je proto žádoucí nejen z pohledu právních dějin, ale našlo by své uplatnění i v recentním právu. Předkládaná případová studie nabízí způsob, jak k tomu tématu, které je pro každý fideikomis vždy individuální, během zpracování přistupovat.
Když je vKonstantinopoli obviněn zvraždy a odsouzen k smrti Petr zMichalovic, vracející se zpouti do Jeruzaléma, zasáhne vlivný řád johanitů. Pomocí úplatků dosáhne toho, že císař Michael dovolí, aby zločin přešetřil zástupce českého krále. Sohledem na složitou politickou situaci si totiž nemůže dovolit pohněvat ještě Přemysla. A tak se do Byzance vydává české poselstvo, vněmž samozřejmě nechybí ani Oldřich zChlumu. Císař mu udělí pravomoci vyšetřovat, jenže ve světě postaveném na intrikách a zradě, musí královský prokurátor neustále balancovat na hraně života a smrti…