Kniha Pozastavené stmívání přináší dva poslední básnické počiny
Stanislava Dvorského (1940-2020). Autorem dlouho připravovanou
skladbu Někde někdy něco a posmrtně zveřejněnou báseň Počínali jsme
si jako těkající dobrodruzi. Obě básně patří k tomu nejlepšímu, co
v české poezii vzniklo v uplynulých deseti letech.
Dvorského poezie vyrůstá z postsurrealismu, ale pracuje s principem
vnitřního monologu, jak jej známe od Věry Linhartové nebo Samuela
Becketta. Pro Dvorského básnické texty je charakteristický
chirurgicky přesný a magicky sugestivní jazyk, který navozuje
přitažlivé i znepokojující napětí. V obou básních je díky jejich
naléhavosti přítomen silný existenciální tón.
Stanislav Dvorský si vybavuje dětství a důležité okamžiky svého
života, zároveň však text od vzpomínek neustále ujíždí do "nových
prostorů a rámců". Soukromé obrazy jsou přetvořeny do nového mýtu a
jsou kontaminovány absurdními výjevy či potutelnými výzvami.
Dvorského básně se postupně stávají komplexními a znepokojivými
zprávami o lidském životě a o smrti, do které všechno ústí.
DOPZDA25AFKD
Rodina nade vše. Volné pokračování bestselleru Království.
Carl a Roy Opgardovi dosáhli všeho, čeho ve vesnici, jako je Os,
dosáhnout mohli. Carl řídí luxusní wellness hotel, zatímco majitel
benzínky Roy tu hodlá vybudovat zábavní park s horskou dráhou.
Plánovaná přeložka silnice je však může připravit o vše – a tak si
zase jednou musí ušpinit ruce. Na krk jim navíc dýchá místní
policejní náčelník, který má na dosah důkaz o tom, že bratři stojí
za sérií podezřelých úmrtí, jejichž počet navíc stoupá. Jakmile se
totiž horská dráha rozjede, už z ní nelze vystoupit.