Kniha Pozastavené stmívání přináší dva poslední básnické počiny
Stanislava Dvorského (1940-2020). Autorem dlouho připravovanou
skladbu Někde někdy něco a posmrtně zveřejněnou báseň Počínali jsme
si jako těkající dobrodruzi. Obě básně patří k tomu nejlepšímu, co
v české poezii vzniklo v uplynulých deseti letech.
Dvorského poezie vyrůstá z postsurrealismu, ale pracuje s principem
vnitřního monologu, jak jej známe od Věry Linhartové nebo Samuela
Becketta. Pro Dvorského básnické texty je charakteristický
chirurgicky přesný a magicky sugestivní jazyk, který navozuje
přitažlivé i znepokojující napětí. V obou básních je díky jejich
naléhavosti přítomen silný existenciální tón.
Stanislav Dvorský si vybavuje dětství a důležité okamžiky svého
života, zároveň však text od vzpomínek neustále ujíždí do "nových
prostorů a rámců". Soukromé obrazy jsou přetvořeny do nového mýtu a
jsou kontaminovány absurdními výjevy či potutelnými výzvami.
Dvorského básně se postupně stávají komplexními a znepokojivými
zprávami o lidském životě a o smrti, do které všechno ústí.