Kniha Pozastavené stmívání přináší dva poslední básnické počiny
Stanislava Dvorského (1940-2020). Autorem dlouho připravovanou
skladbu Někde někdy něco a posmrtně zveřejněnou báseň Počínali jsme
si jako těkající dobrodruzi. Obě básně patří k tomu nejlepšímu, co
v české poezii vzniklo v uplynulých deseti letech.
Dvorského poezie vyrůstá z postsurrealismu, ale pracuje s principem
vnitřního monologu, jak jej známe od Věry Linhartové nebo Samuela
Becketta. Pro Dvorského básnické texty je charakteristický
chirurgicky přesný a magicky sugestivní jazyk, který navozuje
přitažlivé i znepokojující napětí. V obou básních je díky jejich
naléhavosti přítomen silný existenciální tón.
Stanislav Dvorský si vybavuje dětství a důležité okamžiky svého
života, zároveň však text od vzpomínek neustále ujíždí do "nových
prostorů a rámců". Soukromé obrazy jsou přetvořeny do nového mýtu a
jsou kontaminovány absurdními výjevy či potutelnými výzvami.
Dvorského básně se postupně stávají komplexními a znepokojivými
zprávami o lidském životě a o smrti, do které všechno ústí.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.