Výbor se pokouší tvorbu básníka představit v ucelenější podobě.
Víceméně chronologicky řazené básně a písňové texty sledují
básníkův vývoj, od parodických textů, slovních hrátek k poezii, v
níž postupně převládla meditativní rovina, často s přiznaným
odkazem na lidovou poezii. Inspiraci ovšem můžeme hledat v celé
škále autorů od Allena Ginsberga přes Vladimíra Mertu, Jaroslava
Seiferta až třeba po Friedricha Nietzscheho.
Petr Slavíček (5. 11. 1962, Horní Maršov - 25. 4. 1994, Horní
Maršov) vystudoval gymnázium v Trutnově, poté zahájil studium na
Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, odkud posléze
přešel na Filosofickou fakultu UK, kde studoval národopis a
filosofii. Po nezaviněné těžké dopravní nehodě v Itálii v roce 1991
následné fyzické a psychické potíže vyřešil dobrovolným
odchodem.
V r. 1996 mu v malém nakladatelství Veselý výlet vyšel péčí jeho
přátel drobný výbor Bledá tvář. Dva jeho texty následně zhudebnil
Vladimír Mišík na albu Nůž na hrdle (1999).
Uspořádal a doslov napsal Luboš Snížek.
Když inspektorka Lottie Parkerová dostane zprávu o nalezeném těle dítěte u katedrály, děsí se, že jde o osmiletou Willow, jež se od rána pohřešuje. Ale nalezená dívka není ona – je to Naomi, stejně stará, zabalená v bílé látce, s růžencem v rukou. Obě dívky sloužily jako ministrantky. Lottie se snaží objevit spojitost mezi nimi a najít Willow – než bude pozdě. Jenže následující den je nalezena mrtvá i Willow. A něco tu nesedí: proč její matka tvrdila, že se s Naomi neznaly? A proč po Naomi nezůstala žádná fotografie? Když zmizí i chlapec ze sboru, Lottie ví, že má co do činění s nebezpečným vrahem. Dokáže ho zastavit dřív, než si vezme další dětský život?