Marika, Jirka a jejich dva kluci byli krásná rodina. Pak si Marika nahmatala bulku v prsu. Jirkovo vyprávění a Maričiny autentické deníkové zápisky skládají příběh, který může potkat každého z nás. Jaké to je vyslechnout si fatální diagnózu? Jak s ní bojovat, když léčba nezabírá? Odkud brát sílu, když se cítíte bezmocně? Jak pomáhat, když není jak pomoct? Jak říct synům, že máma už tu není? Navzdory všemu smutku je tu stále naděje: „Protože ráno zase vstanu a udělám palačinky.“
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.