Královny se dělí na ty nenáviděné a ty zapomenuté. A ty nejsi žena, která hodlá zmizet v propadlišti času.Narodila ses králi, provdali tě za tyrana. Bezmocně přihlížíš, jak pro pouhý závan větru, pro přízeň bohů obětuje vaši nejstarší dceru. Není to zdaleka poprvé, kdy ti vzal to, co je ti nejdražší. Pak po mnoho let sleduješ, jak válčí na vzdáleném pobřeží, a při životě tě drží jen myšlenka na pomstu. Tenhle život sis nezasloužila. Nenecháš se zlomit. A pomalu plánuješ.Když se vrátí, musíš se rozhodnout. Usmíření znamená potupu, odplata jistou smrt. Vyčkáváš a doufáš, že teď bohové pomohou tobě. Už dávno jsi totiž pochopila, co ostatním uniká: Pokud ti není dopřána moc, musíš si ji vzít sama.
V divokém Vachánském koridoru uvízl americký výzkumný tým. Nic tragického, jen nepříjemný problém s logistikou. Nová afghánská vláda chce, aby se vědci v pořádku vrátili domů. Americká vláda chce, aby se vědci v pořádku vrátili domů. Všichni chtějí, aby se vědci v pořádku vrátili domů. Snadný úkol pro vojáky země, která se Afghánistán nikdy nesnažila ovládnout. Britové jsou mimo hru, Rusové jsou mimo hru, Američané jsou mimo hru. Češi mají ve Střední Asii dobrou pověst. Jedno letadlo, pár terénních vozů, pro jistotu pěchotní zbraně, lehce nepřiměřená zásoba munice, tři desítky chlapů a jedna žena – odstřelovač. „Tohle bude nejlepší dovolená mýho života." – desátník Kocman