It has been decades since Freud fell out of favour, not only in mainstream psychiatry but also in radical thought, where both he and Lacan were accused of sexist and class biases. A People's History of Psychoanalysis refuses to accept this growing depoliticization of a formerly revolutionary field. Florent Gabarron-Garcia shatters the comfortable narrative of psychoanalysts as armchair theorists placidly interpreting family complexes sheltered in their consulting rooms. Recalling Freud's radical moments (such as his promotion of free clinics in Weimar Germany), or lesser-known figures including the Marxist Feminist psychoanalyst Marie Langer, his new history delves into how revolutionary ferment has cross-fertilized the exploration of the unconscious. A People's History of Psychoanalysis is for those who wish to resist the conformist, therapist-centered, and repressive management of madness under contemporary capitalism.
DVACKADOBRA
Ve světě Adriana Terranovy je zakázáno několik věcí.
Nesmíte ho zpochybňovat. Nesmíte ho vyzývat. Nesmíte ho oslovit
křestním jménem. A rozhodně mu nesmíte odporovat před všemi
zaměstnanci.
Tedy pokud nejste já.
Ráda bych řekla, že jsem se mu postavila a odešla bez úhony, ale to
bych lhala.
Nejdřív zařídil, aby mě vyhodili z práce, o kterou jsem si nemohla
dovolit přijít. Pak zajistil, že jediná pozice ve městě, jež jsem
mohla získat, bylo místo jeho osobní asistentky.
Svoji kancelář vede železnou pěstí a ledovým pohledem. Každý den v
jeho přítomnosti je zamračený a nevrlý. Každý okamžik je zkouška,
kdy čeká, že neuspěju, ale vždycky ho s radostí zklamu.
Říká se, že se mu nedá zavděčit. Že se nikdy neusmívá. No, před
výzvami neutíkám. Většinou jim jdu naopak v ústrety. Třeba když
jsem na služebních cestách tak vyděšená, že se během turbulencí
nechtíc dotknu jeho rozkroku. Nebo skončím napůl nahá v jeho
hotelovém pokoji. Ale jednu věc vím jistě. Bez ohledu na to,
kolikrát se musím dívat na jeho proklatě sexy zadek, mě to nezlomí.
A o nějakém ohýbání nemůže být ani řeč.