Podrobná technická příručka tanku od odborníků legendárního britského The Tank Museum v Bovingtonu.
Velká Británie za druhé světové války vyvinula řadu nejrůznějších obrněných vozidel, avšak jen málokteré z nich se dočkalo v průběhu času tak rozdílného přijetí jako Churchill. Zpočátku byly osádky sloužící v tomto tanku téměř zděšené z velkého množství nedodělků a špatných konstrukčních řešení. Sám ministerský předseda Winston Churchill údajně s humorem sobě vlastním prohlásil, že po něm tank pojmenovali, když zjistili, že je úplně k ničemu. Situace se však záhy otočila. Asi tisícovka prvních strojů prošla rozsáhlým přepracováním a tankisté začali měnit svůj názor. Na Churchillu oceňovali především jeho odolnost – za příznivých podmínek dokázal jeho pancíř odolat i průbojným granátům z německých 88mm kanonů. Kontroverzní obrněnec se tedy nakonec stal jedním z britských trumfů na cestě k vítězství ve druhé světové válce. Nahlédněte s námi pod jeho pancíř.
Bojové nasazení
Masakr u Dieppe, válka v severní Africe, triumf v Evropě a epilog na Korejském poloostrově.
Hobartovy „legrácky“
Odminovací, mostní, vyprošťovací i plamenometné varianty
Osádky a provoz
Návody na řízení, údržbu, seřizování jednotlivých součástí nebo výměnu pásů
Podrobná schémata
Detailně rozkreslený motor, převodovka a elektrické vedení při renovaci
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.