Uprostřed lesů objeví královský voják Sigibert ze Sichelbachu opuštěného chlapečka. Hoch je vyplašený, dezorientovaný a nemluví. Sigibert jej proto odveze do tržní osady pod Landštejnem, kde se chlapci dostane laskavého přijetí a veškeré potřebné péče. Je zřejmé, že v lese došlo k tragédii, ale bohužel se nepodaří objevit žádné další oběti ani chlapcovy rodiče. Malý nalezenec ale dobře prospívá a život se postupně vrací k normálu. Poklidné vody znenadání rozčeří neohlášený příjezd moravského markraběte, který se vypravil na prohlídku nově vystavěného královského hradu. Markrabě tráví téměř veškerý čas lovem v okolních lesích. Nikdo ze zúčastněných však netuší, že se markrabě má stát obětí pečlivě naplánovaného atentátu, který má být nastrojen tak, aby vypadal jako nehoda při lovu. Vina pak má být svalena právě na Sigiberta ze Sichelbachu…
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.