Pasáže jsou devátou prózou Michala Ajvaze. A zároveň jako by to
nebyl devátý titul, ale stále tatáž, nekonečná kniha s věčně
plynoucím vyprávěním. Román je s předchozími osmi knihami propojen
průchody. Jsou tu druhé světy, jejichž existenci obyvatelům světa
prvního naznačují bizarní znamení; děje, které plynou nesvázané
pragmatickou logikou naší civilizace; omamná cesta na jih; řetězení
a vzájemné proplétání příběhů; a důležité jsou podivné předměty,
svou netečností ovlivňující osudy postav - přičemž "náhoda je jen
čarodějným zrcadlem, ve kterém se zjevuje naše skrytá tvář".
Pasáže tohoto velkého příběhu se dají spatřit: třeba tak, že se
člověk dlouho dívá oknem na větve stromů. Pak se před užaslým
zrakem může zjevit obývací pokoj, v něm psací stůl s rozečteným
románem. A v něm příběh o psaní románů, v nichž se píšou příběhy o
inteligentních strojích vymýšlejících básně… Odkud se takové
obrazy, taková slova berou? To je jedno z témat myšlení a psaní -
možná nejlépe myšlení psaním - Michala Ajvaze. Není tu Velká
Odpověď, transcendentní dotyk Božího prstu; v Ajvazově
literárně-filozofickém vesmíru věci povstávají z nicoty, která je
skutečným zřídlem umění či obecněji bytí.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.