Paříž! Víme o ní ještě dřív, než se nám podaří ji spatřit na vlastní oči. Město na Seině se už od první chvíle usadí vsrdci. Neoslňuje nádherou, ale přirozenou elegancí. Štíhlá Eiffelova věž, bělostný chrám Sacré Coeur na Montmartru, malíři na malém náměstíčku, nákladní lodi na Seině, kde lidé i žijí, široké bulváry i typická tržiště, kavárničky na ulici…
A ktomu se pak ještě řadí i osobní zážitky a setkání. Vstupují do člověka jako pevné zážitky včase. Paříž má najednou mnohem pestřejší podobu, jsou vní totiž nejen stavby, ale i lidé, kteří kní neodmyslitelně patří. Herci, básníci, malíři, spisovatelé, zpěváci. Všichni, které jsme tam potkali.
Podělím se svámi o těch pár zážitků, které způsobily, že mi Paříž přirostla ksrdci. Třeba i vám tak bude ještě bližší.
Pojďme se tedy společně vydat na procházku městem, někde se zastavit a třeba i ohlédnout…
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.