Druhá sbírka Bořivoje Petráka obsahuje 58 básní, které jsou
doprovázeny akvarely akademického malíře Ivana Komárka. Autor o své
básnické sbírce píše:
„Někdy se zdá, že poezie je deník svého tvůrce a že v jednotlivých
básních je obsažený jeden jediný konkrétní autorův prožitek. Nebývá
to pravda. Na klasickou školní otázku „Co tím chtěl básník říci?“
se často nedá jasně odpovědět. Autor to někdy sám přesně neví.
Slova se seřadila a on cítí, že jsou seřazena správně. V básni
vedle sebe bývají skutečnosti velmi osobní i velmi obecné,
prolínají se a někdy je těžké je od sebe oddělit. Je to výpověď o
situaci, kterou autor sám prožil nebo která ho oslovila tak
významně, že ji citově převzal. Časový faktor bývá nejistý – záznam
může být napsán okamžitě nebo s velkým časovým odstupem. Někdy musí
báseň dozrát… a občas, schovaná pod nánosem času, zraje dlouho.
Podobně, jako jsou řazeny jednotlivé skladby na desku, je sestavena
básnická sbírka. Básně na sebe navazují a tvoří společný celek. A
když zrovna nejsou v řadě za sebou, mohou být uspořádány třeba
paralelně a tvoří pak společnou plochu. Tak je to i s našimi
životy. Navazují na sebe, ale svou jedinečností a dávkou osamělosti
se leckdy stávají paralelními a rozlijí se do stran.
Paralelní básně, paralelní životy, dávka osamělosti. A přesto je to
jeden celek.“
Vidím tě z dálky
Na konci s dechem
všechno jsem pochopil
chtěl jsem jet rovně
přesto jsem zatočil
krajinou domů
vzpomínka zazvoní
padlá je padlá
ta už se nehoní
Uvítám ráno
zrozené z rozkoše
do mraků psáno
billboardům na ploše
utrhnu vítr
klíč dveří jménem strach
k snídani víno
a spánek v zahradách
Rýsuji tužkou
obrysy toho dne
byla jsi krásná
zvonilo poledne
barevná víčka
odštěpek hrany snů
perly jsem házel
vsadím se o jednu
Na konci s dechem
všechno jsem pochopil
chtěl jsem jet rovně
přesto jsem zatočil
krajinou domů
vzpomínka zazvoní
padlá je padlá
ta už se nehoní
Děravé síto
noc jako antracit
bylo mi líto
a bylo třeba jít
laciné dárky
visí Ti na krku
vidím Tě z dálky
Vidím Tě z dálky
držím Tě za ruku.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…