Sloník Naučný a Zelené Prasátko vedou rádoby učené diskuze na
nejrůznější témata. Krátí si tak čas v dlouhém čekání na Otíka,
nežli jim dojde, že jejich Otík je poškolák; pak se vydají do
školní budovy Otíka vysvobodit ze spárů paní učitelky. Všechno
dobře dopadne, paní učitelky omdlí a oni utečou i s vysvobozeným
Otíkem. Sloník Prasátku vyká, zatímco Prasátko Sloníkovi oniká nebo
mu nabízí svérázné léčebné metody:
Máme doma Sloníka,
Prasátko mu oniká,
oniká mu: Oni Slone,
kdo má viset, neutone,
kampak jdou, kampak jdou,
co když se tam nevejdou…
Kdo se špíny nebojí,
ustele si na hnoji,
zapije to splašky
z kýble nebo z flašky.
Text pohádky pro malé i velké kongeniálně ilustroval Petr Nikl.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…