Sloník Naučný a Zelené Prasátko vedou rádoby učené diskuze na
nejrůznější témata. Krátí si tak čas v dlouhém čekání na Otíka,
nežli jim dojde, že jejich Otík je poškolák; pak se vydají do
školní budovy Otíka vysvobodit ze spárů paní učitelky. Všechno
dobře dopadne, paní učitelky omdlí a oni utečou i s vysvobozeným
Otíkem. Sloník Prasátku vyká, zatímco Prasátko Sloníkovi oniká nebo
mu nabízí svérázné léčebné metody:
Máme doma Sloníka,
Prasátko mu oniká,
oniká mu: Oni Slone,
kdo má viset, neutone,
kampak jdou, kampak jdou,
co když se tam nevejdou…
Kdo se špíny nebojí,
ustele si na hnoji,
zapije to splašky
z kýble nebo z flašky.
Text pohádky pro malé i velké kongeniálně ilustroval Petr Nikl.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.