Černí baroni na Kladensku

Příběh pétépáka – kulaka, vyhozeného z vysoké školy, je obrazem let 1948 až 1956 a osmi let jeho života ve víru doby. Začíná pozvolným narůstáním moci komunistické strany a třídního boje a jeho vlivu na osudy prvních obětí totality – studentů, kulaků, podnikatelů a jiných tehdejšímu režimu nepřátelských „živlů“. Jádrem knihy je pak v jednotlivých příbězích podaný popis života v jednom z kladenských vojenských táborů nucených prací při 57. pomocném technickém praporu u dolu Antonín Zápotocký v Kladně-Dubí. Zde autor prožil 26 měsíců převýchovy prací v šachtě, zakončených půlrokem skoro nelidské práce v dole Mayrau. Jeho příběh končí návratem do civilu a nejhoršího období života, kdy dochází k likvidaci rodiny, ztrátě všeho majetku a vystěhování. Kruh katastrof v rodině, který započal konfiskací majetku za protektorátu, se tak uzavřel. Knihou probleskují vedle velmi emotivních pasáží i příběhy humorné, tak jak je život v lágru přinesl. Text je proložen autorovými verši, které byly aktuálně využívány táborovým souborem při různých příležitostech. Z obsahu knihy je též zřejmé, jaké postavení zaujímaly útvary PTP v armádě ČSR a jak podstatně se lišily od technických praporů, o nichž píše M. Švandrlík a jsou známy z filmu. Tematika PTP nebyla nikdy ve filmu zpracována.