Nový román Pavly Horákové je pronikavou sondou do marasmu
osmdesátých let v komunistickém Československu a zároveň působivým
portrétem dospívajících hrdinů, jejich rodiny a okolí.
David a Marta spolu chodí do třídy na jednom pražském sídlišti a ze
všeho nejvíc touží po západním spotřebním zboží. V Praze je tolik
možností a železná opona odsud vypadá mnohem propustněji, než jak
se jeví lidem v pohraničí. Husákovy děti se ve světě přežilé
ideologie pohybují jako ryby ve vodě a drobné kolaboraci se
systémem se učí od rodičů i učitelů. Nikdo netuší, že z
normalizačního bezčasí už odtikávají poslední měsíce. Anebo tuší?
Je emigrace Martiných rodičů na poslední chvíli obyčejnou smůlou,
anebo včasným útěkem před spravedlivým zúčtováním? Marta s Davidem
se potkají znovu po deseti letech, na sklonku budovatelských
devadesátých let. Budou se však chtít sejít i jako padesátníci, kdy
se charaktery načrtnuté v socialistickém dětství definitivně
vybarvily? Román očima dospívajících pohlíží na konec osmdesátých
let v Praze a poodhaluje, že na snobství, materialismus,
konzumerismus, klientelismus, nepotismus atd. připisované
kapitalismu bylo v české společnosti založeno dávno před listopadem
1989.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.