Vávrové ohnivá ***** Tu „panenku“ jsem otevírala obezřetně. Básníků, natož básnířek, je tolik. Více než čtenářů jejich básní... vždyť verše nečtou mnohdy ani básníci (vnímající se navzájem jako konkurence) …svět je zlý, že? ***** Ohnivá panenka vás přesvědčí, že to není (vždycky) pravda. Autorka zvolila název své básnické sbírky dobře. Chce to talent a kuráž, být Alenkou Vávrovou. ***** Ponořte se do jejího světa, je prostý…ale jen zdánlivě. Autorka příjemně pracuje s vnitřním rýmem budícím asociace letního rána, je citlivý i rafinovaný, směje se sám sobě, nefňuká a pokud bolí, tak s grácií, vzlyk dozní s ozvěnou, je to tak normální... A to je ta nejvyšší možná meta. Normální svět. Prosvícený slovem. Čtěte, Ohnivá panenka vám dá sílu. Olga Walló
Kolik času potřebujeme na povrchní setkání nad kafíčkem, kolik
na sex a kolik času na lásku?
Dokážou se ženy navzájem vytušit, aniž by o sobě věděly?
A jak moc může být křehký jeden muž?
To vše se dozvíte v příběhu Viktora a Karolíny, kteří nechtějí
nikomu lhát, ale přesto to dělají na každém kroku.
Láska je plná rozporů, umí být opojně sladká a zároveň temně černá
jako Coca-Cola.
Buď jsi něčí milenka, nebo podváděná manželka. To se často říká,
ale co když jsi něco mezi tím?
Co se stane, když se bude Viktor snažit upřímně milovat a zároveň
zůstane zodpovědným mužem domácím?
Cvakne mu z jeho žen, nebo najde svou mužskou sílu?
Na tyto a další otázky odpoví příběh o vášni, kde se rozum utopí v
klíně a duši ženy, a o manželství, které nikdy neexistovalo.
Nezapomeňte, že v křehkosti je síla a že naše duše zná odpověď na
každou otázku.