Od Slavkova po Waterloo - Octave Levavasseur pobočník maršála Neye

V desetiletí napoleonských válek vyplněných taženími a bitvami nenajdeme proslulejšía barvitější postavu než byl maršál Michel Ney. Za jednu z prvních bitev dunajskékampaně roku 1805, která skončila v jasu slavkovského slunce, dostal titul vévody z Elchingenu,za to, co dokázal během tragického ústupu z Ruska roku 1812, obdržel titulknížete Moskevského, největší ocenění mu ale dali sami vojáci, když jej nazvali Nejstatečnějšímze statečných.Octave Levavasseur, jehož paměti právě držíte v rukou, byl po většinu svojí vojenskékariéry Neyovým pobočníkem, což se samo o sobě rovnalo vyznamenání a uznání odvahy,neboť maršál chtěl od svých důstojníků totéž, co od sebe, a mnohdy šlo o smrtelněnebezpečné akce. V jeho memoárech proto najdete příběhy dramatické a poutavé. Z hlediskavojenské i politické historie napoleonských válek jde navíc o svědectví mimořádněcenné, neboť jejich autor dotváří psychologický profi l Neye nejen ve chvílích bojů,ale i v klíčových dějinných okamžicích, v nichž tento muž donutil Napoleona k abdikacia o rok později jej doslova dosadil zpět na trůn. Vděku se mu za to dostalo málo a osudovérozhodnutí v květnu 1815 pak stálo Neye život… Levavasseur mu byl tehdy nejblíže,a třebaže se netají láskou i oddanosti ke svému maršálovi, neskrývá kritické výhradyk tomu, co Ney udělal…Octave Levavasseur ovšem zanechal i jiné svědectví. Je neméně klíčové, neboť dokládápřerod revoluční armády v císařskou, i změnu myšlení vojáků, kteří bojovali proti monarchii,až ji nakonec pomohli v jiném hávu vytvořit. Z hlediska našich dějin pak nenírozhodně bez zajímavosti Levavasseurovo svědectví o bitvě u Austerlitz/Slavkova.