Publikace, jež se vám dostává do rukou, je překladem textů, které napsal ruský prezident Vladimir Vladimirovič Putin a jenž byl zveřejněn v ruském tisku. Tématem textu je dnes velice kontroverzní záležitost, a tou je vztah ukrajinského a ruského národa. V české společnosti a mediích koluje mnoho polopravd, lží a dezinformací na téma nejen národnostního problému Ukrajiny a Ruska, ale i postojů ruského vedení státu k tomuto problému. Právě snaha zpřístupnit české veřejnosti ke studiu ruský postoj k tomuto tématu mne vedla k tomu, že jsem se rozhodl nechat přeložit text, jenž na toto téma napsal z pozice ruského prezidenta Vladimir Vladimirovič Putin. Byť je to jeho osobní text, v mnohem přebírá argumenty obsažené v myšlenkách a dílech takových vědců jako jsou A. I. Sobolensky, S. K. Bulič a částečně N. S. Trubecký, podle kterých jsou ukrajinské jazyky jen nářečím ruského jazyka. Tedy Ukrajinci jsou jen podskupinou ruského národa. Asi něco jako v případě České republiky jsou Moravané považováni za Čechy. Je kuriózní, že postoj Putina a spol. k Ukrajincům je velice podobný postoji zakladatelů Československé republiky, jmenovitě hlavně Masaryka a Beneše, k slovenskému národu, kdy vedení Československa hlásalo sociální konstrukt, že existuje jeden jediný československý národ, který je tvořen dvěma podnárodními jednotkami – Čechy a Slováky. Ještě mnohem kurióznější je, že postoj ruské vlády k otázce problému ukrajinské národnosti je v podstatě totožný s postojem současného ukrajinského vedení v Kyjevě vůči jiným národnostem, například Rusínům. Jak o tom hovoří znalec Ukrajiny Petr Kalina v jednom z rozhovorů: „Vztah Ukrajiny k národnostním menšinám můžeme ilustrovat na příkladu Rusínů. Ukrajina je totiž jediný stát s rusínskou menšinou, který odmítá uznat existenci rusínské národnosti.“(Deník Alarm, 2024.) Jak tedy vidíte, chování ukrajinských nacionalistických úřadů a vlády vůči některým menšinám je v určitých rysech podobné snaze o kulturní genocidu, tedy o zničení oněch národnostních menšin a jejich násilné poukrajinštění. A to by mělo být bráno na zřetel i v kontextu ruského postoje k problému existence ukrajinského národa. Pokud tedy chceme vést poctivou kritiku ruského postoje k Ukrajincům, měl by člověk o tomto postoji něco vědět i od samotných Rusů, a nejen z protiruské propagandy, která mnohdy obsahuje polopravdy a dezinformace. Právě proto jsem se rozhodl nechat přeložit a vydat zde zmiňovaný text ruského prezidenta, aby jej zájemci mohli použít jako odrazový můstek k studiu celého problému. Jsem přesvědčen, že pokud nebudeme mít přístup k necenzurovaným a objektivním informacím o skutečných názorech a postojích, zde konkrétně ruského vedení, nemůžeme přijmout adekvátně správné postoje a rozhodovat se správně nejen jako jednotlivci, ale i jako společnost. A pak dochází k tomu, co sledujeme poslední roky ve vztahu k Rusku, kdy nám česká media už několik let opakovaně slibují, že se Rusko zhroutí do příštího roku nebo že ruské armádě dojde do tří dnů munice a rozpadne se. Smutným příkladem toho všeho je propagandistický text na webu Idnes.cz, jenž vyšel v roce 2022 a jenž má nadpis: „Nálada ruských elit je nízko. Putinovu režimu zbývají týdny, říká historik Zubov.“ A jaká je skutečnost? Válka na Ukrajině trvá již několik let a Rusko se pořád nezhroutilo. Právě proto jsem se rozhodl pokračovat ve vydávání těchto kontroverzních tematických publikací, protože věřím, že v této zemi je ještě dostatek lidí, co mají vlastní rozum, kritické myšlení a nebojí se zkoumat i názory jiné než jsou ty oficiálně propagované vládou a medii. Protože „hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí“, jak pravil Jan Hus. A proto doufám, že i má práce prospěje vašemu hledání. Lukáš Lhoťan, vydavatel.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.