V tomto pojednání (STh I-II, q. 55-67) Tomáš rozebírá základní
charakteristiky ctností.
V návaznosti na Aristotela a Augustina nejprve uvádí definici
ctností, poté se zaměřuje na jejich subjekt, tj. na jednotlivé
schopnosti lidské duše, které jsou ctnostmi zdokonalovány. Dále
rozebírá různé druhy ctností: ctnosti rozumové, morální
(kardinální) a teologické (víra, naděje a láska). Následně se
věnuje tématům, která jsou pro všechny typy ctností zásadní:
pojednává o příčině ctností, o středové pozici ctností, o jejich
jednotě a propojení. Na závěr se zabývá problematikou trvání
ctností po skončení pozemského života. Tomášův traktát o ctnosti je
jedním ze zásadních textů dějin filosofie zaměřených na etiku
ctností. Pomáhá nejen pochopit, co je ctnost, ale také představuje
cesty formace k ctnostnému jednání.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.