Esejisticky pojatou knihu Nizozemská kultura v 17. století Johan
Huizinga publikoval v roce 1932. Společně s Podzimem středověku
patří k jeho mistrovským dílům. Jestliže pro pozdní středověk
spatřoval ideál v burgundské rytířské kultuře, pak pro období 17.
století vidí onen ideál v podobách měšťanské elitní kultury, obecně
známé a vnímané prostřednictvím Vermeerových a Rembrandtových
obrazů. Zlaté období nizozemské kultury Huizinga zkoumá ve světle
dobových sociálních, ekonomických, politických i vojenských
podmínek života, přičemž velký důraz klade i na poměry náboženské,
tedy na soupeření kalvínství a luterství s katolicismem. Stejně
jako v Podzimu středověku i v Nizozemské kultuře v 17. století
představuje pro Huizingu hlavní zdroj poznání dobová literatura v
podobě naučných a náboženských spisů, doplněných literárními díly
uměleckými.
Vydání knihy podpořil Nizozemský literární fond.
Everly vždycky věděla, že je jiná. Dcera kazatele, vychovaná v dusivém prostředí náboženského společenství, kde byla magie hříchem a její vlastní schopnosti zakázaným tajemstvím. Celý život poslouchala, potlačovala svou sílu, a přesto cítila, že v ní dřímá něco většího. Pronásledovaly ji zlé sny a vidiny, volaly ji neodbytné temné hlasy – a pak přišla chvíle, kdy se její život navždy změnil. Callum, pradávný démon, je osamělý lovec božstev odsouzený k věčnému putování světem a k boji proti silám, které by zničily celý svět. Po tisíce let čekal na svou jedinou osudovou ženu – na čarodějku, která se mu zjevovala ve snech a mohla změnit budoucnost. Když se jejich cesty konečně zkříží, není to náhoda. Je to osud. Brutální vražda, dům plný magie, tajemství ukrytá za zdmi a odhalení, která zpochybní všechno, co Everly dosud znala. Callum ví, že se v Everly skrývá moc, která by mohla zničit jeho nepřítele – a že cena za její využití bude zdrcující.