Co mají společného Gustav Klimt, americký miliardář a mladá
studentka z Texasu? Víc, než by se na první pohled zdálo: všem
zasáhl do života portrét neznámé ženy, dílo s historií plnou
překvapivých zvratů a otazníků.
Portrét dámy, obraz namalovaný Gustavem Klimtem ve Vídni v roce
1910, zakoupený neznámým sběratelem v roce 1916, o rok později
přepracovaný autorem, v roce 1997 ukradený z muzea moderního umění
v Piacenze, aby se o dva roky později nepoškozený znovuobjevil v
jeho zahradách.
Žádný znalec umění, kurátor ani policejní vyšetřoval dodnes nemá
tušení, kdo je ona mladá žena zachycená na portrétu ani jaká
tajemství se skrývají za turbulentní historií její podobizny.
Autorka Camille de Peretti mistrně fabuluje životní příběh této
ženy i generací jejích potomků, rozepjatý od vídeňských ulic na
počátku minulého století, přes Manhattan během ekonomické krize po
krachu na newyorské burze v roce 1929, Texas v osmdesátých letech,
současný New York, Vídeň i italskou Piacenzu.
Román klenoucí se napříč 20. stoletím vypráví o lásce a zklamání, o
nepřekonatelných společenských rozdílech, o americkém snu i o
temných tajemstvích minulosti. Autorka barvitě líčí osudy
jednotlivých protagonistů, od chudé svobodné matky Marthy ve Vídni
za první světové války přes newyorského čističe bot, který by v
meziválečném období rád zbohatl na burze, až po zlatou americkou
mládež 90. let a současnost. Jednotlivé linie příběhu se postupně
propojují, až před očima vyvstane strhující historické drama.
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.