Ironii, absurditu a grotesknost sbírky Nepřeháním si můžete užít
trochu jako hru. Jenže co když se za ní schovává něco mnohem
hlubšího a bolestivějšího? Co když jsou cynismus a apatie jediny´m
možny´m způsobem, ktery´ nám pomáhá vzdorovat životním peripetiím a
ktery´ poskytuje alespoň částečnou úlevu od všech těch těsny´ch
rolí, jež jsme nuceni hrát?
Hrdinkami sbírky jsou ženy, které už nebaví role poslušny´ch matek,
manželek, dcer či milenek. Natálie Schejbalová nám představuje
jejich perspektivy s drzostí, ale i něhou - přeje si, aby dokázaly
najít sebe, stejně jako lásku a porozumění. Podaří se jim to? Život
totiž netrvá věčně a kdo ví, co přijde po něm.