Německé stíhače tanků 1939-1945
V průběhu druhé světové války se všechny strany potýkaly s
problémem, jak se vypořádat s hrozbou nepřátelské obrněné techniky.
Wehrmacht v meziválečném období nasadil do výzbroje protitankový
kanón ráže 3,7 cm, a právě touto zbraní byly vybaveny vítězné
armády v období Blitzkriegu. Brzy se však ukázalo, že kanón ráže
3,7 cm nemá dostatečnou palebnou sílu, a bylo třeba nasadit zbraně
výkonnější.
V roce 1942 těžce zkoušené protitankové jednotky, Panzerjäger,
používající na východní frontě tažené zbraně, stále častěji hledaly
pomoc u jednotek útočného dělostřelectva vybavených pásovými
vozidly Sturmgeschütz. Koncem roku 1943 byl StuG přidělován novým
jednotkám stíhačů tanků a současně probíhal vývoj speciálního
vozidla, stíhače tanků Jagdpanzer, vycházejícího z podvozku a
pojezdového ústrojí tanku PzKpfw IV.
Tato kniha, vybavená bohatou obrazovou dokumentací, využívá
archivní materiály a bojová hlášení s cílem podrobně prozkoumat
vývoj stíhače Jagdpanzer a mnoha dalších variant postavených na
podvozcích jiných německých tanků. Podrobně popisuje také
organizaci jednotek Jagdpanzer a jejich operační zkušenosti z
bojiště.
