Jedinečný duchovní příběh, alegorie iniciace, cesty, odhalující
tajemství zednářské legendy stejně jako taje alchymie a jednotlivé
operace alchymického Opus magnum. Nové vydání s barevně
reprodukovanými ilustracemi z původního rukopisu, úvodem René
Alleaua a výkladovou studií M. P. Halla.
Nejsvětější trinosofie, bohatě ilustrovaný rukopis z konce 18.
století, je jednou z nejkrásnějších knih hermetické tradice. Text
knihy, rozdělený do dvanácti kapitol v souladu se znameními
zvěrokruhu, rozvíjí působivou alegorii iniciace, která odkrývá
tajemství zednářské legendy a sleduje průběh alchymického Velkého
Díla. Obrazový doprovod knihy tvoří původní celostránková
vyobrazení spolu se záhlavími a koncovými vinětami jednotlivých
kapitol a závěrečnými enigmatickými signaturami a nákresy tajných
značek a šifer. Autorství tohoto francouzského anonymního rukopisu
je dodnes předmětem dohadů a hypotéz. René Alleau, jehož obsáhlá
studie tvoří úvod prvního českého vydání, dokazuje, že autorem
knihy byl tajemný hrabě de Saint Germain. Esoterní význam
Nejsvětější trinosofie rozkrývá připojená výkladová studie od M. P.
Halla, který se rukopisem dlouhodobě zabýval a vyložil jej v duchu
dávné iniciační tradice a v souladu s postupy Velkého Díla. Text
Nejsvětější trinosofie z francouzského originálu přeložil Ivo Purš.
Předmluvu René Alleaua z francouzštiny přeložila Anna Hánová,
výkladovou studii M. P. Halla z angličtiny přeložil Milan
Kolář.
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.