Nehraje se

Básničky a povídky Emanuela Frynty čte Ivan Vyskočil, na klavír hraje Přemysl Rut. Fryntovy texty vyrostly z tradice nonsensové literatury a patří k nejvýraznějším titulům české literatury pro děti, okruh čtenářů je však mnohem větší. I mezi dospělými je naštěstí dost těch, které zajímá, o čem si povídají mrož Jelikož s mrožem Tudíž, jak se pěje óda na lelky, kdy a komu je dobré číst Paní Komyšarku, abychom objevili Myš Dobré Naděje, a jak to dopadlo, když „vrabčáci byli zvědaví“ a vydali se vyzvědět, „co všechno o nich věda ví“ do Akademie věd. Fryntovy básničky a bajky jsou více než vlídné, ironií však rozhodně nešetří tam, kde si jejich autor vzal na mušku chytráctví a hloupost, neskromnost a hlavně snahu dělat se důležitým