Básně Antonína Bezděka psané na ruční papír a přímo na něm
ilustrované, či doslova překreslené Václavem Stratilem, vznikaly v
letech 1982-1985. Vystaveny byly polooficiálně v Brně v roce 1987,
nyní vycházejí ve sličné knižní úpravě, v původním rozměru i
barevnosti.
Základní situace mnohých Bezděkových textů je pro Václava Stratila
"modelem" střetnutí: šrafura se náhle příčí, černá a bílá a
nažloutlá se rozpolcují "chrlíce či chytajíce písmena". Pointa
básně, ať už vyostřená anebo tzv. otevřený konec nalézají
variabilní výtvarné samoznaky.
Kresba není přívěskem textu, text kresbu nedoplňuje, princip
zdobnosti je tu nulový. Kresba a slovo se totiž vzájemně
interpretují a vzniká "něco třetího".
(Z doslovu Ludvíka Kundery, 1987.)
On je sexy nevrlý brankář, do kterého jsem byla zamilovaná už na
střední... a teď jsem se stala jeho asistentkou.
Bývalý přítel mi zničil sny o kariéře v hudebním průmyslu a já už
nikdy nechci, aby mi někdo zlomil srdce. Pracovat jako asistentka
hráče v NHL měla být hračka, ale na Jamiem Streicherovi není
snadného vůbec nic. Je to hrozně přitažlivý a nabručený idiot,
který mě nemůže vystát. Navíc má fakt obrovské ego. Na druhou
stranu to znamená, že udržet věci na profesionální úrovni nebude
problém. Ani když mě poprosí, abych se k němu nastěhovala.
Pod vší tou nevrlostí je Jamie překvapivě milý a snaží se všechny
kolem sebe chránit.
Když se dozví, že to mému bývalému vůbec nešlo v posteli, převládne
v něm soutěživá povaha a začne mě ve všem podporovat a rozmazlovat.
A tvůrčí jiskra, kterou jsem kdysi cítila při psaní textů? Je
zpátky a já už zase skládám písničky. Začnu na zápasech nosit jeho
dres, chodit s týmem na bujaré večírky a znovu získám odvahu zpívat
na pódiu. Zanedlouho zjistím, že jsem se do něj zamilovala až po
uši.
Možná mi nakonec zlomí srdce, ale bude to stát za to.