Kniha Slavomíra Kudláčka, básníka a autora cestopisných esejů o Skotsku, který knižně publikuje už od roku 1994. Básně chytané ve větru nejen při jízdě vlakem Polabskou nížinou, ale i za chůze a při zastaveních v důvěrně známé krajině, kde je stále co hledat a po čem se ptát. Svět kolem nás se neustále mění, "co bylo včera, je zítra minulost…a dřív, než stačíš něco říct, jsou slova zbytečná." Ne tak Kudláčkovy básně, o něž se čtenář může opřít jako o skálu, anebo se do nich schoulit, jako to umí třešňová pecka v kapse.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.