Kniha povídek nejen o kočkách.
Posledních několik let se zdá, jako by lidé občas přestávali vědět,
kde žijí. Jako by jim palubní mozek přestával poskytovat o světě
přesvědčivé informace. Jako by jim poskytoval informace jen pro
zábavu a namátkou, bez uspořádání a souvislostí. Jako by jimi
přestávali vnímat realitu a provozovali život v obrysech, které si
vytvářejí na míru pro osobní potřebu a spotřebu. "Kde je moudrost,
kterou jsme pozbyli znalostmi? Kde je znalost, která se vytratila v
informacích?" Zeptal se před mnoha desetiletími T. S. Eliot. Kočky
řeknou, že tak žít je nerozum, a budou to tím mít za vyřízené. Nám
však hrozí, že neuvidíme-li věci a děje jaksi nezprostředkovaně,
neuvidíme je vůbec. Neuvidíme ani svého souseda, své město, svou
zemi a svůj díl, a nebudeme jimi sami viděni. Budeme jako slepí
mezi slepými, hluší mezi hluchými a živí mezi. Pro začátek se
zkuste postarat o nějakou kočku. Nabídněte jí zázemí. Vychytá vám v
hlavě viry, ucpe díry, šlápne na klávesu delete, vymaže neužitečné
programy, provede upgrade. A na monitor vystrčí zadek. Jak že to
provede!? Je čas, abyste si šli číst.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.