V březnu 1944 byla Ginette Kolinka zatčena gestapem společně se
svým otcem a dvanáctiletým synovcem, a deportována do Osvětimi -
Březinky. Následovaly deportace do Bergen-Belsenu, Raguny a
Terezína. Tato kniha přináší ojedinělé svědectví o tom, co Ginette
Kolinka viděla a zažila ve vyhlazovacích táborech. Vypráví o tom,
co ona a statisíce dalších museli přežít. Bití. Hlad. Nenávist.
Zimu. Slova. Nahotu. Nepředstavitelnou špínu. Krutost. Barbarství.
Ale někdy také sounáležitost. Vzpomíná na šaty, které dostala, a
které ji zachránily.
Nikdy není dost toho, co bylo o hrůzách druhé světové války napsáno
a řečeno. Ginette Kolinka o tom všem vypráví proto, aby se na to
nikdy nezapomnělo. Abychom stále měli na paměti události, které by
se neměly opakovat. A čím více náš svět zabředá do války a
nenávisti, tím více bychom si o událostech a hrůzách tehdejší doby
měli vyprávět a číst.
DVACKADOBRA
Krisjen žije v bohaté čtvrti, ale rozvod rodičů a péče o mladší sourozence ji momentálně tak vyčerpávají, že se raději chodí odreagovat na nebezpečnou druhou stranu městečka. Tam bydlí bratři Jaegerovi. Nejstarší Macon, bývalý mariňák, který se snad nikdy neusmívá. Army, singl táta s nejkrásnějšíma zelenýma očima na světě. Iron, fajn kluk s prudkou povahou, která ho brzy dostane do vězení. Dallas, sobec, který umí jen brát, a co zbyde, jednoduše odhodí. A Trace, s nímž se Krisjen tak trochu zaplete. Jenže když ji jedné noci v potemnělém domě někdo vezme do náruče, něco jí říká, že to není Trace.