V březnu 1944 byla Ginette Kolinka zatčena gestapem společně se
svým otcem a dvanáctiletým synovcem, a deportována do Osvětimi -
Březinky. Následovaly deportace do Bergen-Belsenu, Raguny a
Terezína. Tato kniha přináší ojedinělé svědectví o tom, co Ginette
Kolinka viděla a zažila ve vyhlazovacích táborech. Vypráví o tom,
co ona a statisíce dalších museli přežít. Bití. Hlad. Nenávist.
Zimu. Slova. Nahotu. Nepředstavitelnou špínu. Krutost. Barbarství.
Ale někdy také sounáležitost. Vzpomíná na šaty, které dostala, a
které ji zachránily.
Nikdy není dost toho, co bylo o hrůzách druhé světové války napsáno
a řečeno. Ginette Kolinka o tom všem vypráví proto, aby se na to
nikdy nezapomnělo. Abychom stále měli na paměti události, které by
se neměly opakovat. A čím více náš svět zabředá do války a
nenávisti, tím více bychom si o událostech a hrůzách tehdejší doby
měli vyprávět a číst.