Nalezen v překladu. Emil Saudek (1876-1941)

Emil Saudek byl překladatel z češtiny do němčiny, kulturní prostředník, esejista, publicista, bankovní úředník. Narodil se v Jihlavě židovským rodičům, dětství prožil v malé obci Polnička západně od Ždáru nad Sázavou, po absolvování jihlavského německého gymnázia vystudoval práva ve Vídni, kde žil až do roku 1922. V roce 1903 se oženil s Elsou Groag, v roce 1904 se Saudkovým narodil jediný syn Erik Adolf, později překladatel, teatrolog a publicista. Literárnímu překladu se Emil Saudek začal věnovat v prvním dekádě 20. století, soustředil se na poezii Otokara Březiny (Hände /1908/), dále na fejetony a básně J. S. Machara (počínaje knihou Rom /1908/), pozornost věnoval i dalším autorům. Překlady a četné články a recenze publikoval v česko- i německojazyčných periodikách (mj. Přehled, Čechische Revue, Vídeňský deník, Union, Novina, Čas, Dělnické listy, Volná myšlenka, Der Abend, Rozhled, Rozvoj, Služba, Vídeňské listy, Wiener Morgenzeitung). Ve Vídni se pohyboval v různorodých literárních a intelektuálních okruzích, byl v kontaktu s řadou spisovatelů a spisovatelek českého a německého jazyka. Ke konci první světové války podporoval myšlenku samostatného českého státu, záhy po vzniku Československa přeložil do němčiny Masarykův spis Nová Evropa a povídky Vojtěcha Rakouse. Poté, co se i s rodinou přestěhoval do Prahy, živil se dál prací v bance a jen pozvolna se vracel k účasti na literární rozpravě (zejména březinovské; v roce 1929 vydal knihu Pod oblohou Otokara Březiny, v první polovině třicátých let publikoval trojici statí o Březinovi v Kalendáři česko-židovském), v letech třicátých se zároveň hojně zabýval otázkami hospodářsko-politickými (v týdeníku Prager Börsen-Courier). Monografie sleduje život a činnost Emila Saudka v mnoha dosud neznámých souvislostech a kontextech a objevuje jej jako zvláštní typ zprostředkovatele české literatury do němčiny s dlouhodobou vazbou k Vídni a domovskému kraji Vysočiny, posléze i k Praze. Vychází z unikátního pozůstalostního materiálu a podrobného pramenného výzkumu, má neobvyklou strukturu: kombinuje chronologicko-tematický přístup, interpretaci a edici vybraných textů (článků a části dochované korespondence) v postupně se prostupujících liniích. Nabízejí se tak různé možnosti četby: výkladové pasáže lze číst jako entré k dokumentům nebo samostatně, a vice versa lze postupně či na přeskáčku pročítat pouze dokumenty. V úvodních kapitolách - věnovaných rodné Polničce, gymnazijním studiím v Jihlavě a prvním letům ve Vídni - životopisné vyprávění vychází především z úředních dokumentů a sporých Saudkových poznámek či vzpomínek, v následujících partiích postupně roste opora v dalších pramenech, článcích a ego dokumentech (osobní zápisky, korespondence): obraz Saudkova působení nabývá na bohaté konkrétnosti a ostřejším i širším vyhranění jeho povahy.