Alfou i omegou Jemelkovy básnické sbírky jsou ženy. Ať už se jedná o jeho exmanželku, uhrančivou Juli nebo o náhodné známosti Hajnalku a Zošu. Své jepičí lásky většinou potkává za magických okolností, zjevujících se nečekaně z obyčejnosti a všednosti. Nejtíživější je pro básníka rozchod se svojí ženou, od níž se ne a ne odpoutat. Název sbírky není staromilským nostalgickým povzdechem nad osudem mužů nebo snad steskem po chlapech se syndromem supermuže s jedním Y chromozomem navíc. Absence opravdových chlapů je v tomto případě míněna jako synonymum pro úbytek mužů schopných vcítit se do ženy a pochopit ji. V obecném smyslu jako souznačné vyjádření pro nedostatek empatie vůbec.
Když Genevieve Grimmové zemře matka, zůstane jí řada otázek, na něž nikdo nedokáže odpovědět – dokud neobdrží pozvánku do Encantry, prokleté vily v Itálii, zamrzlé v čase. Hříšně pohledný ale nepřátelský Rowin Silver se ji sice pokusí zahnat, ovšem Genevieve si dovnitř najde vlastní cestu… a brzy si uvědomí, jaká to byla chyba. Encantra je totiž zvráceným sídlem, v němž je Rowin se šesti svými sourozenci polapený ve smrtící hře, kterou musejí hrát pro potěšení krutého ďábla a jeho diváků. Přežít může jen jediný obyvatel domu a Genevieve nyní musí vyhrát, jinak zemře. br br Rowin ji varuje, že její jedinou šancí je zúčastnit se jako jeho manželka… takže musejí publikum přesvědčit, že jsou do sebe bláznivě zamilovaní. Genevieve je ochotná udělat cokoli, aby vyvázla živá, ale taky ví, že nemůže Rowinovi věřit a že ta spalující touha mezi nimi je falešná. br br Byl to přece sám Rowin, kdo ji naučil hlavní pravidlo Encantry… Nikdy, absolutně nikdy nevěř svému srdci.