Autor v této sbírce pokračuje v provázení svých čtenářů krok za krokem stezkami, kterými se ubírá jeho duch, a přibírá je k účasti na svém putování za pravdou a smyslem života. Stále je věrný směru, mířenému do sebe sama, do své duše, své podstaty a na to navazující zkoumání přírody a světa a vztahů mezi oběma oblastmi. Věří, že pochopení souvislostí a touha po harmonii pomáhá snáze pronikat do tajů vztahových komplikací a šířit nejen pozitivní myšlení kolem sebe, ale především lásku a soucit. V případě této poslední sbírky se dá již říci, že autor se mnohem více blíží k archetypu žánru, umělecky snad nejrafinovanějšího druhu básnické tvorby, který se pohybuje na hranici poezie, filosofie, intelektuálního vtipu, bonmotu, zhuštěné anekdoty či hudby myšlenky a ticha.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…