My, zvířata

Románový debut Justina Torrese My, zvířata (We the Animals, 2011) byl v angloamerických médiích přijat s bezvýhradným nadšením; recenzenti se přímo předháněli, kdo knihu pochválí víc. Torresova kniha přitom není nijak rozsáhlá - ale co chybí na délce, dohání autor intenzitou: jeho věty jsou vycizelované, zahuštěné a úsporné. Próza vypráví o dětství a rané pubertě tří bratrů z poněkud dysfunkční bělošsko-portorikánské rodiny; vyprávění pokrývá přibližně šest let jejich života, točí se přitom především kolem nejmladšího chlapce a kromě jímavého líčení dětského světa a bezmála sociologické sondy do prostředí chudého amerického předměstí se zaměřuje především na dětské a adolescentní hledání vlastní sexuality (tento rozměr díla je asi nejvýrazněji autobiografický). Relativně prostý příběh je vyprávěn zcela mimořádným způsobem: jak konstatoval kritik časopisu New Yorker, román My, zvířata je "úchvatná koláž drobnokreseb, již Torresův mimořádný vypravěčský talent proměňuje v magické zaříkávání." Výsledkem tohoto zaříkávání je prvotřídní literární událost.