Už jste se někdy procházely muzeem svých vlastních emocí? Muzeem, v jehož vitrínách jsou vystaveny v ostrém světle vaše dřívější myšlenky a rozpačité sociální situace? A už jste se v něm někdy ztratily na tak dlouho, že jste se začaly bát, že nikdy nenajdete cestu ven? Memoár muzeum sebevražd jedné trans holky americké autorky a psycholožky hannah baer neúprosně odhaluje zkušenost trans těl a boří zažité představy o tranzici jakožto lineárním procesu směřujícím k pevnému, ukončenému a binárnímu stavu. baer nás nechává nahlédnout do svého osobního archivu, provází nás emočními propady své druhé puberty, během které si v ketaminovém opojení manicky zaznamenává proměnlivé úvahy o genderu, sexualitě a patriarchátu. Vše podrobuje hluboké sebereflexi, ve které si zvědomuje své třídní postavení, a deníkové zápisky protkává kritickou teorií, diagramy a memy. Kniha je upřímným cestopisem tranzicí a meditací o naději na přežití v současném světě. hannah baer je spisovatelka a klinická psycholožka v psychoanalytickém výcviku žijící v New Yorku. Své memy publikuje na instagramovém účtu @malefragility
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.