Napětí se uvolňuje, přichází doba ústupků a změn. Československo žije zvláštním klidem – v obchodech toho sice moc není, ale všichni mají všechno a ve volbách hlasují na sto procent. Staví se byty, dokončuje se hotel Thermal, do výroby jde nová Škoda 105. V kinech boduje Marečku, podejte mi pero, Miloš Forman získává Oscara, Katapult vydává první singl, slavíme hokejové zlato i Panenkovu drzou penaltu. Ve světě startuje Concorde, rodí se Apple, na pódiích vládne Abba a Boney M. Rok 1976 tančí v rytmu disco.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.