Tento rok je plný zásadních momentů. Filmová vlna slaví úspěchy: za Obchod na korze si odnášíme prvního Oscara a v kinech mají premiéru Ostře sledované vlaky, oceněné zlatou soškou o dva roky později. Vzniká festival písní Bratislavská lyra a soutěž krásy Dívka roku. Začíná stavba pražského metra, novinkou je rodinný dům Šumperák, LSD se u nás oficiálně používá v psychiatrii a nad tím vším bdí cenzura. Ve světě soupeří SSSR a USA o kosmos a fotbalové MS v Anglii vyhrávají (poprvé a zatím naposledy) domácí.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.