Slavný řecký dramatik napsal jednu ze svých úspěšných komedií v letech, kdy tvrdé boje mezi Athénami a Spartou sužovaly obyvatele Peloponésu. Hrdinou hry je athénský vinař Trygaios, který se nikoli na Pegasu, jak by se slušelo, ale na hřbetě smrdutého obřího chrobáka vydá na Olymp, aby u Dia orodoval za ukončení války. Jeho satirický pohled míří na vojevůdce i politiky obou znesvářených zemí, nešetří ani bohy, kteří podlehnou „korupci“. Hra byla uvedena poprvé roku 421 př. n. l. několik dní před pokusem Řeků o ukončení válek. Vychází v překladu a úpravě Ferdinanda Stiebitze, který se snaží přiblížit hru svým současníkům. V edici D svazek 188.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.