Žánrově záměrně "rozcuchaná" kniha. Drobné i delší celky, které nápadně i nenápadně, svou vážností i groteskností, smyslem pro drama i meditativní klid sdělují: Poezie není uhlazená a vyšlechtěná disciplína. Naopak je zneklidňujícím vzrušením, vrženým do života, jenž není nikdy hotový. Minout se přesně… Jak trefná, vtipná i drásající definice básnické práce! Nalézáme zde básně ve verších, básně v prózách, mikropříběhy i jednověté postřehy. To vše je na stránkách komponováno tak, aby texty bylo možné číst jako soubor samostatných miniatur i jako jednotný vícevrstevnatý celek. Básník je v přítomném díle fascinován fenomény míjení a setkávání, ale především tajemnými vztahy mezi obojím, neboť lidé jsou těmto neutuchajícím tendencím vystavováni stejně jako slova při tvorbě uměleckého textu. Po nedávné koncepčně velmi sevřené sbírce Spatřil jsem svou tvář přichází oceňovaný autor - básník a esejista - s knihou nekonvenčně a volně pojatou. Letos jubilující Petr Hruška tak pokračuje v literárních překvapeních. Těšme se na jeho míjení! Jsou přesná.
Mische byla násilně proměněna v upíra a přišla o domov, lidství i lásku slunečního boha Atroxe. Nyní ji před jistou smrtí zachrání Asar, zjizvený, ale přitažlivý princ z Domu stínu, který ji vytáhne na nebezpečnou výpravu do podsvětí, aby vzkřísili boha smrti. Na cestě plné zkoušek se musí Mische rozhodnout, zda zvolí světlo… nebo věčné zatracení v temnotě.