Měděné pole

Je lidský život na první pohled plochá, průhledná a uzavřená vodní hladina? Takový je první obraz, který ve svých krátkých textech povídkového souboru představuje islandský autor Gyr?ir Elíasson. Samozřejmě ihned zjistíme, že věci se mají jinak. Nehybná realita se vnitřním nebo vnějším vpádem rozruší a rozvíří, změní se vnímání času a prostoru, které se zkracuje či prodlužuje, lidé se zarážejí uprostřed věty a kamení. Vše zůstává nevysvětleno, panuje nejistota ohledně toho, co bylo řečeno, co to znamenalo, a hlavně co zůstalo nesděleno. Věci se bez upozornění stávají něčím jiným, stíny se zabarvují a nevyřčená slova získávají život, z banálního je najednou smrtelně důležité. Lidé bez jakékoli projevené milosti balancují na hraně v očekávání přepadu buď na jednu nebo na druhou stranu. Hladina se však brzy zase uzavře a vše znehybní. Je to však stejný obraz jako na začátku?