Mandel v podání Pavla Kohouta = dva svazky shrnujících patnáct her, které napsal mezi lety 1957-2020 1 – 7 * Taková láska (1957) Připsáno in memoriam hercům Janě Dítětové, Josefu Vinklářovi a Valtru Taubovi, pro něž byla napsána * Cesta kolem světa za 80 dní (1961) Připsáno in memoriam režiséru Václavu Lohniskému, který se vsadil, že přepis pro scénu je nemožný * Dvanáct (1963) Připsáno herečce a celoživotní přítelce Marii Drahokoupilové * August August, august (1967) Připsáno mé „manžetě“ Jeleně Mašínové, zvané Zet * Válka ve třetím pochodí (1971) Připsáno všem, kdo se mnou prožili Pražské jaro 1968 i Chartu 77 * Ubohý vrah (1973) Připsáno in memoriam herci a příteli Jiřímu Adamírovi, který „svou“ broadwayskou roli nesměl hrát * Ecce Constantia! (1989) Připsáno in memoriam celoživotnímu příteli a mentoru, režisérovi Luboši Pistoriusovi 8 – 15 * Nuly (2000) Připsáno Janu Burianovi, který hru poprvé inscenoval v Plzni a znovu v moskevském MCHATu * Éros (2002) Připsáno Vendule Daňhelové-Kramperové, která mé pozdě, ale včas naučila pracovat s počítačem * Arturovo bolero (2003) Připsáno Viktoru Polesnému, režiséru mnoha našich scénářů * Cyrano!! (2005) Připsáno mým dětem a dětem mých dětí jako moje největší divadelní láska * Hašler (2013) Připsáno Petru Rychlému, že to tak úžasně dlouhá léta hrál * Vítězný únor L. P. 1948 (2016) Připsáno mně samému, tehdy ještě básníkovi * Katyně Lízinka (2018) In memoriam Eriku Spiessovi a Juergenu Braunschweigerovi, kteří mé hry a prózy přivedli do světa * Valná hromada (2020) Vinohradskému divadlu, jehož principál Tomáš Toepfer mě nechal hru přečíst „onlajn“ prázdnému hledišti
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.