Sto let od narození Karla Malicha (1924-2019) reviduje a sumarizuje historik umění Karel Srp poznání jednoho z nesmrtelných českého umění. Srp ví, že Malichovy drátěné plastiky "vznikající po roce 1976, lze obtížně zařadit do dějin umění", což mu však nebrání zkoumat je nově a s mimořádnou erudicí, odvahou a jasností, a nevynechat žádný z diskurzů - od Steinera po Merleau-Pontyho. Srpova důslednost v kombinaci s fascinací tvůrcem, který "dokázal (…) propojit abstrakci a realismus, empirickou všednost a kosmogonické vize, bezvýznamnost a závažnost, prchavost a věčnost (…) přechod od syrového dojmu, od nejprostšího, nejvšednějšího prchavého zážitku, nestojícího ani za zaznamenání, do nadsmyslových oblastí", se nazastavuje ani před těmi nejtěžšími otázkami intepretace "pocitu, projevujícího se hapticky, nebo transcendentní odhmotněné světelné vize, nespatřitelné zrakem". Jak praví Srp: "Malich chtěl uchopit svět se ,vším sakumprásk‘."
Ve městech už se nedá žít a Miina rodina je nucena přestěhovat se do Výšiny, uměle vytvořené kolonie v horách. Je tam bezpečno, vše dokonale funguje, v centru se navíc nachází obrovská květinová archa, která zaručuje záchranu vegetace na zemi. Ale nic není, jak se na první pohled zdá, a nepřátelé se skrývají úplně všude. Zatímco Mia odhaluje pravdu o novém domově, lidé ve Výšině i mimo ni zjišťují, že utéct se dá před vším – kromě vlastní minulosti.